Chlamydie jsou v současnosti nejčastějšími původci STD (pohlavně přenosného onemocnění). Svojí strukturou jsou podobné bakteriím. Jedná se o tzv. intracelulární (nitrobuněčné) mikroorganizmy, které jsou závislé na energii hostitelské buňky, tedy buňky lidské či zvířecí. Existuje mnoho druhů a serotypů chlamydií. Druh, který se váže k urogenitálnímu traktu (močovým a pohlavním cestám) ženy, se nazývá Chlamydia trachomatis. Postihuje především ženy mladé, ve věku 16-26 let. Za rizikové faktory jsou považovány promiskuitní sexuální život s častým střídáním sexuálních parttnerů, předchozí výskyt kapavky či zánětlivého onemocnění pánve.
K přenosu chlamydiové infekce může dojít kromě pohlavního styku také během porodu z matky na dítě infikovanými porodními cestami či zanesením infekce z genitálu do očí (rozvoj zánětu spojivek).
Průběh onemocnění
Onemocnění chlamydiemi je zrádné. Až 2/3 nakažených žen nemají žádné příznaky onemocnění a toto se může projevit komplikacemi až po letech od sexuálního styku, při kterém k infekci došlo. Ženy můžou pozorovat hlenohnisavý výtok zelené barvy, který je projevem zánětu čípku děložního. Do ambulance obvodního gynekologa je může přivést krvácení po pohlavním styku, bolest či pálení genitálu, bolest v podbřišku, bolestivé močení, bolest při pohlavním styku. Máte-li takovéto obtíže, které nejsou jednorázového charakteru, neváhejte a navštivte svého gynekologa. Infekce může z hrdla děložního postupovat vzhůru pohlavními cestami a způsobit zánět sliznice děložní, zánět vejcovodů (což může vést k jejich zjizvení a zúžení), až rozvoj PID (pánevní zánětlivé onemocnění) a vznik srůstů v malé pánvi. Výsledkem těchto proesů pak může být mimoděložní těhotenství či neplodnost ženy. V těhotenství může vést infekce chlamydií trachomatis k předčasnému porodu plodu. U novorozenců infikovaných matek je výskyt chlamydiové infekce také relativně častý (25-60%). Nejčastěji jsou postiženy zánětem spojivek či zánětem plic. Chlamydia trachomatis (serotypy L1, L2, L3) je také příčinou sexuálně přenosného onemocnění, které se nazývá Lymphogranuloma venereum. Jedná se o vředové postižení pohlavních orgánů a v našich zeměpisných šířkách se naštěstí vyskytuje velmi vzácně. K určení správné diagnózy je kromě klinického obrazu nutný i průkaz chlamydií ve vzorku, který se odebírá pacientce vatovou „štětičkou“ z hrdla děložního či močové trubice a odesílá se k vyšetření do laboratoře.
Léčba chlamydiové infekce, stejně jako léčba ostatních sexuálně přenosných infekcí, je nutná u všech sexuálních partnerů!
Chlamydiová infekce se léčí antibiotiky, méně závažné formy je možno léčit tabletami, nejčastěji tetracykliny (Doxycyklin po dobu 7-10 dní) či podáním Azithromycinu (Sumamed), který je vhodný i u těhotných žen. Závažnější stavy je nutno léčit kombinacemi antibiotik v tabletách či injekční formou.
Prevencí rozumíme dodržování pravidel bezpečného sexu včetně užití kondomu a snížení počtu sexuálních partnerů.